Andrea Málková

SVOBODNÁ VOLBA LÉČBY V KONTEXTU HISTORIE STŘEDOEVROPSKÉ MEDICÍNY


ZDRAVÍ 

Při posuzování zdraví a zdravotnictví, dle nedávno provedené studie1 se jen 20 % faktorů, které ovlivňují zdraví každého z nás, týká dostupnosti a kvality zdravotní péče. Zbývajících 80 % jde na vrub jiných okolností: sociálně ekonomických, enviromentálních a behaviorálních. Tj. nevyhovujícího bydlení, nezdravého stravování, nedostatečné pohybové aktivity či konzumace návykových látek.

Světová zdravotnická organizace (WHO)2, definuje zdraví jako
"stav kompletní fyzické, mentální a sociální pohody, který nesestává jen z absence nemoci nebo vady". Absolutně znepokojivé bohužel je, že dle této WHO definice je klasifikováno 70-95 % lidí jako nezdravých. Další možný pohled na definici zdraví: Zdraví je stav pohody, plné síly nebo celistvosti. Individuální zdraví je založeno na zdravé rodině, zdravé komunitě a zdravé společnosti. Zdraví jednotlivé buňky závisí na celkovém zdraví osoby, podobně je to s jednotlivcem ve společnosti. Z obou definic naprosto jasně vyplývá, že zdravý člověk by v ideálním případě měl mít v rovnováze všechny složky zdraví (viz níže). Propojenost jednotlivých složek a jejich vzájemné ovlivňování tvoří celkové zdraví. Celková vnitřní rovnováha napomáhá odolnosti a možnosti reagovat na nepříznivé podněty.

Tělesné zdraví: jedná se o biologické a somatické hodnoty. Můžeme zde zařadit pohybové dovednosti, fyziologické a anatomické změny, krevní tlak nebo hladiny určitých látek v těle. Péče o tělesné zdraví zahrnuje aktivní styl života, životosprávu a spánkovou hygienu.
Psychické zdraví: Je subjektivní, jedná se o naše pocity, osobnost, energii, vitalitu, spokojenost, stabilitu, emoce, sebedůvěru a motivace. Péčí o duševní zdraví můžeme zlepšovat svoji rovnováhu a odolnost vůči stresovým situacím.
Sociální zdraví: Zde je přiřazena také složka ekonomická, například pracovní výkon, vzdělání, finanční zdraví, soběstačnost, volný čas, rekreace, mobilita, sociální interakce, uplatnění. Naše interakce se světem kolem nás, ať už v podobě vztahů, práce nebo našeho zařazení do společnosti, má vliv nejen na pocit štěstí, ale i na naše celkové zdraví.
Spirituální zdraví: Tvoří důležitou složku zdraví a můžeme ji chápat nad rámec klasického pojetí náboženství. Pocit, že jsme nedílnou součástí něčeho, co nás přesahuje. Můžeme tak chápat vztah k přírodě, nebo k rituálům, které nám symbolicky dávají pocit sounáležitosti s vyšším celkem.3
Opak zdraví "ne-moc" má svůj smysl, i když si to mnohdy neradi přiznáváme. Je pro nás často velkou výzvou. Někdy se dá vyléčit, někdy odezní bez léčby, jakmile splní svůj účel, jindy se z ní stane přísný učitel, který nás vleče cestou života.

ZDRAVOTNICTVÍ

Zdravotnictví je systém organizace zdravotní péče a zajišťování veřejného zdraví. Velká část populace vnímá zdravotnictví pouze
jako systém péče o nemocné. Mnohem efektivnější, jak praví i definice, je zdraví udržovat než nemocné léčit. Například lékaři ve staré Číně byli placeni za to, že na základě individuální diagnostiky podstatnou měrou přispívali k udržení zdraví svých pacientů dříve, než se nemoc projevila na tělesné úrovni. Pokud však pacient přesto onemocněl, lékař byl povinen svého pacienta léčit zdarma. Dnešní terminologií bychom to mohli nazvat prevence. Nicméně je třeba podotknout, že ne prevence plošná, z pozice moci nařízená, ale prevence vycházející z iniciativy jedince, který si je vědom každodenní zodpovědnosti za své zdraví a investuje do něj. V současném systému zdravotní péče se většinou jednotlivec nemá možnost poradit s lékařem na téma udržení svého zdraví pomocí přírodních postupů např. fytoterapie. Lékař není v těchto oborech vzdělán a je zdravotnickým systémem tlačen pouze do pozice vykonavatele normované "péče o nemocné". Pojďme si společně ve zkratce projít historii medicíny, optikou determinovanou naší historií, abychom pochopili cestu, kterou si tento obor za posledních 3.000 let prošel a také důvody, proč je dnes v západním světě zcela dominující směr takzvané "evidence based medicine", tj. medicíny založené na důkazech.

VÝVOJ ZÁPADNÍ MEDICÍNY

Základy současné medicíny položil řecký lékař
Hippokrates (460-377 př.n.l.). Jeho jméno je spojováno s textem obsahujícím základní etické principy lékařského povolání (tzv. Hippokratova přísaha). Léčil stravou a změnou životního stylu. Další z jeho následovníků Galenus (131-200 n.l.) navíc významně zohledňoval také vliv konkrétních povahových vlastností člověka na stav jeho organizmu. K velikánům medicíny můžeme přiřadit také perského filosofa, lékaře a polyhistora Avicennu (980-1037 n.l.), jehož Kánon medicíny patřil k základním dílům západního lékařství do konce 17 století. Za svého života byl za své názory a učení perzekuován a pronásledován. Z jeho učení ve svých počátcích vycházel švýcarský lékař Paracelsus (1493-1541) - alchymista, astrolog a lékař, známý pro většinou lidí rčením "Lékař léčí a příroda uzdravuje". "Pravé umění léčitelské" studoval nejen u doktorů, ale i u lazebníků, lázeňských, ranhojičů, kořenářek, alchymistů, v klášterech, u moudrých i prosťáčků. Také on vstoupil do dějin jako neotřelá osobnost, která se vyhýbala všem normám obvyklého léčení. Ve svých 34 letech před univerzitou v Basileji spálil dříve zmíněný Kánon medicíny, pro tehdejší medicínu dílo posvátné. Byl to svatokrádežný a riskantní čin. Paracelsus se tak osvobodil od tradičního pojetí medicíny. Společným jmenovatelem pro práci všech těchto ikon medicíny bylo dokonalé pozorování, zkoumání a pochopení problému v celé jeho celistvosti. Ne jen pouhé následování svých předchůdců, ale vlastní zkušenost.

Před příchodem křesťanství, dominovala v našich zeměpisných šířkách staroslovanská polyteistická kultura – uctívání více bohů. Mimo božstev uctívali staří Slované také například přírodní objekty, posvátné stromy, prameny, nadpřirozené bytosti nebo duše předků. Praktikování specifických rituálů na silových místech je udržovalo dlouhodobě v dokonalém spojení s přírodou – zůstávali součástí celku. Moudrost slovanské kultury byla obsažena ve védách. Původní slovanské poznání, obřady, léčitelství a tradice byly potlačeny během procesu christianizace. Slované měli cyklus nazývaný "Kruh života". Tento cyklus trvá 144 roků. Právě toto období se považovalo za délku života. V lidském těle vnímali devět energetických center, které známe z východní medicíny pod názvem čakry. Největší důraz v péči o své zdraví kladli na dostatek spánku, stravu a pohyb. Věřili, že zdraví těla závisí na zdraví duše a myšlenky ovlivňují zdraví člověka. Svoje praktické znalosti o fungování přírody, které získávali při celoročním obdělávání půdy, kde se nezbytně museli dostat do souladu s cyklem ročních období, dalšími významnými rytmy a vzorci vesmíru, je bezpečně naučilo pochopit podstatu přírodních jevů a mělo zásadní vliv na jejich zdraví a kvalitu života.

Převládnutím náboženského modelu
raného křesťanství v našich zemích došlo ke změně formy spojení s nebesy, prostředníkem se namísto mnoha božstev nově stal jeden Bůh. Novodobé křesťanství následně přispělo k úplnému oddělení nebeské říše od člověka. Prostředníkem mezi Bohem a člověkem se stal kněz. Země a nebe byly rozděleny do dvou zcela oddělených světů. Došlo k zásadnímu rozkolu mezi posvátným a světským, mezi nebem a zemí a také mezi životem a smrtí.

Další změna nastala s úpadkem starých feudálních království koncem 16. století. Díky rostoucímu vlivu městských aglomerací byli
lidé odděleni od rytmů přírody.

V 17. století se stal matematik Descartes zvěstovatelem
vědecké revoluce. Jeho úvod do analytického a reduktivního způsobu uvažování vytvořil základ nové filozofie vědy, jež se stala i filozofií moderní medicíny. Vědecká revoluce způsobila globální nástup filosofie materialismu. Je založena na předpokladu oddělení člověka od přírody, kde základem je pouze hmota. Ta může být rozebrána a zkoumaná do nejmenších myslitelných prvků. Fyzik Roger Jones se k Descartesovu dědictví vyjádřil následovně: "Jeho duch, který prořízl čistým řezem husté tkanivo primitivních záhad, také přetnul naše citové svazky s vesmírem". To je důvod proč modely léčby založené na pradávných principech a spojení s přírodou mohou po karteziánském rozkolu opět přispět k obnově celku. Historik vědy Joseph Needham navazuje: "Harmonická spolupráce všech bytostí funguje na základě skutečnosti, že všechny bytosti jsou částmi v hierarchii celku a vytvářející kosmický organický model. Lidská bytost je tvořena silami země a kosmu a nemůže být oddělena od přírody. Co je dobré pro přírodu, je dobré i pro člověka. Poškodit přírodu znamená poškodit člověka a naopak".

V 18. a 19. století následovalo
období průmyslové revoluce, které vytvořilo zcela nový model hodnotových žebříčků. Věda se stala novým náboženstvím a jeho kněžími se stali fyzikové, matematikové a inženýři. Velká část prostředků, získaná díky novým efektivnějším metodám výroby umožněné novými vědeckými objevy, byla investována zpět do rozvoje vědy. Obyvatelé Evropy nabyli dojmu, že člověk může řídit chod světa svou vlastní vůlí. Takové vědomí je již zcela odpojilo od závislosti na přírodních cyklech a duchovním společenství církve.

Nastupující materialismus začal významně ovlivňovat také medicínskou vědu. Přišel s předpokladem, že všechny jevy v těle jsou řízeny mechanickými zákony. Astronom a matematik Isaac Newton prohlásil příčinu a následek základní metodou výkladu celého materiálního světa. Tímto pohledem je
lidské tělo bez duše a ducha redukováno pouze na tkáně a orgány, buňky a molekuly. Lékaři si proto mohli rozparcelovat člověka na jednotlivé části, na jejichž léčbu se potom specializují. Zaměřením se pouze na detail lokální "opravy" těla ztratili lékaři celkový náhled na komplexní fungování organismu. Možné negativní vlivy nevhodné léčby se již lékař nedozvěděl, neboť jiný postižený orgán začal léčit jiný specialista, a to opět odděleně, bez zjišťování vlastní příčiny choroby. Materialistické chápání těla jako velké chemické továrny přineslo také zapojení průmyslové chemie do zdravotnictví a došlo tudíž k výraznému rozvoji farmakoterapie.

ZÚŽENÍ DEFINICE NEMOCI

Vědecká medicína potřebovala onemocnění takzvaně "zaškatulkovat" dle projevených příznaků, aby mohla léčbu standardizovat. Mohl tedy vzniknout
doporučený postup léčby pro danou nemoc zcela oddělený od individuálních potřeb pacienta. To v praxi znamená, že mají-li dva lidé určenu stejnou diagnózu, dostane se jim stejné léčby. Věda nastavila takové postupy, aby se dala léčba aplikovat v masovém měřítku. Materialistická filosofie stojí tedy jak za vznikem "masové" průmyslové výroby, tak za aplikací "masové" medicíny. Lékař, dříve pomocník a spojenec pacienta, se změnil v hrdinu, nositele odborných poznatků a vítěze nad nemocí. Lidé byli vychováváni ve víře, že pouze lékař zná příčinu nemoci a je schopen jej uzdravit chemickými léky a operačními technikami. Tím získal lékař absolutní monopol na zdraví.

PŘEROD MEDICÍNSKÉHO VZDĚLÁVACÍHO SYSTÉMU

Na počátku 20. století bylo v USA zhruba paritní zastoupení lékařských fakult s dominujícím materialistickým směrem, oproti celostně orientovaným. Nerovnováhu do tohoto systému vnesly korporátní nadace: Carnegie Foundation a Rockefeller Foundation, jejichž zakladatelé - oceláři a ropní magnáti - měli zájem na rozvoji nově vznikajícího farmaceutického průmyslu a zdravotní techniky. V roce 1910 bylo na doporučení AMA (American Medical Association - nové lékařské asociace napojené na korporátní nadace) uloženo ministerstvu zdravotnictví, poskytovat
finanční podporu jen těm lékařským fakultám, které vyučují na základě tehdy moderních vědeckých výzkumů. Univerzity specializující se na integrativní přístup ke zdraví byly z daného programu podpory školství vyloučeny. Díky tomuto silnému vnějšímu ekonomickému vlivu došlo brzy k výraznému převážení materialistického výukového systému nad celostním v poměru 80/20.

V dalším kroku byly školy zaměřující se na obory jako je přírodní léčba, fytoterapie či homeopatie vytlačeny z hlavního proudu a vykázány do sféry lidového léčitelství a léčebné postupy byly nazvány metodami non lege artis (odborně nesprávný postup).

Silné politicko-ekonomické tlaky vedly následně k
zániku většiny celostně orientovaných škol. Tento model akceptovaný vládami států se následně rozšířil také do Evropy. Vzdělávání se zaměřilo na pouhou výuku, která vede studenty spíše k pasivnímu přijímání, konformismu, než ke kladení otázek a spolupráci. Nedává možnost propracovat se k vlastnímu názoru a prověření přijatých hodnot a postupů. Zdravotníci jsou vyškoleni tak, aby dovedli ošetřit jednotlivé části těla, neexistuje však nikdo, kdo by pacientovi pomohl se pustit do rozuzlení jejich vzájemných souvislostí. Lidé začali být vychováváni ve víře, že pouze lékař zná příčinu nemoci. Dalším prohlubováním vědeckých výzkumů nemocní i lékaři ztráceli víru v samoléčebné síly a začalo se věřit pouze odborníkům s vědeckým přístupem. Doktoři získali nad svými pacienty přímo nadpřirozenou moc a zařadili se mezi elitu.

ZÁSADNÍ NEDOSTATKY ZÁPADNÍHO MODELU MEDICÍNY

Vědecká (západní) medicína tedy v průběhu 20. století zcela vytlačila prapůvodní poslání medicíny, radit lidem, jak si udržet zdraví nebo jak se uzdravit. Poslání lékaře bylo bezmála degradováno na úroveň automechanika - opravovat co se porouchalo dle předepsaného manuálu. Tento přístup lze označit za zcela zásadní systémovou chybu celé západní medicíny – velmi detailní
zaměření se na následky, ne na příčiny. Dalším nedostatkem takového systému je odebrání moci nemocnému a její předání praktickému lékaři a dalším specialistům. Celý tento mocensky nevyrovnaný vztah pacient – lékař změnil původně důvěrný vztah mezi lékařem a pacientem v neosobní vztah mezi dvěma cizími lidmi. Není také žádným tajemstvím, že i léty prověřené kvalitní léky nebo lékařské zákroky mohou mít nežádoucí vliv na zdraví a mohou způsobit tzv. iatrogenii - poškození lékařem, či jím doporučeným lékem. Nezpochybnitelně to vyjádřil nositel Pulitzerovy ceny mikrobiolog René Dubos: "Paradoxem je, že i vyzkoušený lék se může stát příčinou nemoci". Posedlost detailem přivedla medicínu do stavu, kdy rozpitvala lidské tělo na prvočinitele a naproti tomu nebere v potaz člověka jako celek. Duše byla oddělena od těla a nemoc od člověka.

Znamená tento výše popsaný výčet nedostatků západní medicíny to, že současné zdravotnictví je nekvalitní? To v žádném případě.
Klasická medicína udělala v posledních letech obrovský pokrok. Zdravotníci mají nezastupitelné místo v akutní medicíně, která je opravdu na špičkové úrovni, stejně jako transplantační medicína a operace kloubních náhrad, které významně zvyšují kvalitu života. V těchto oborech je současná medicína zcela nezastupitelná. V chronických stavech však stále často selhává.

NEDEMOKRATICKÝ MODEL ZDRAVOTNICTVÍ

Většina z nás žije v představě, že vyspělá demokratická společnost by měla zajistit jednotlivci právo rozhodovat a určovat směr své životní cesty v souladu s ústavou a mezinárodními právy. V případě, že volba je komplikovaná a vyžaduje specifické znalosti, měl by systém mít povinnost zprostředkovat člověku dostatek informaci, na základě kterých se může následně svobodně rozhodnout. Takhle to ale bohužel ve zdravotnickém systému nefunguje.
Občan má povinnost přispívat do systému zdravotního pojištění, nemá však možnost si určovat způsob preferované léčby. Také díky materiálnímu dědictví z dob komunismu je léčba metodami západní medicíny v ČR jedinou možnou variantou hrazenou ze zdravotního pojištění.

Lépe jsou na tom naší západní sousedé (Německá spolková republika, Rakousko, Francie, Itálie, Švýcarsko), kde se
tradiční celostní postupy léčby zachovaly a jsou stále zahrnuty do systému veřejného zdravotnictví. V těchto zemích stále existuje možnost svobodné volby, i když v omezené míře.

KRIZE ZÁPADNÍ SPOLEČNOSTI

• Stojíme tváří v tvář krizi lidského zdraví, hospodářství, politiky a životního prostředí. Všechny tyto krize od nás vyžadují kritický postoj k našim základním koncepcím, hodnotám a víře. Naše schopnost vyrovnat se s těmito problémy je zatížena naším materiálním světovým názorem.

• Pojmenováváme pouze izolované problémy a přehlížíme vzájemné souvislosti. Naše hodnoty a koncepční modely a vzory trpí jakousi nemocí. Žijeme pod tlakem, který nás nutí nedávat na veřejnosti najevo své city a potlačovat varovné signály těla. Ekonomický tlak také často vytěsňuje náš duchovní život.

• Rodina je dnes izolovaná od celku a výchova dětí je přísně individualistická. Řada rodičů hraje v životě svých dětí minimální roli. Místo abychom, okolní svět vnímali jako živý organizmus, vnímáme jej jako stroj, který existuje pro náš krátkodobý zisk a naše potřeby. Sami se velice často cítíme jako v ozubeném soukolí stroje, než jako buňka dýchajícího organismu naší planety země.

• Naše životní úroveň závisí na tom, jaké budou zdravotní podmínky na celém světě. Před chorobami nebudeme chráněni, pokud budeme zanedbávat etiku, morálku a zdraví celého společenství.

• Svoboda lidstva nebude úplná, pokud je blahobyt jednoho národa nebo státu založen na strádání nebo ovládání jiných národů.

• Lékařství definuje zdraví a nemoc. Vychází ze svých domněnek o podstatě života a o tom, co by mělo být pokládáno za lidské. V tomto smyslu hraje úlohu velmoci. Přírodní tradiční postupy a filozofické koncepty v medicíně nemají být náhradou za západní lékařství, nýbrž dalším úhlem pohledu na lidský organismus. Tento pohled může vyvolat změnu v pořadí našich hodnot a preferencí.

KRIZE ZDRAVOTNÍ PÉČE

MUDr. H. R. Holman ze Stanfordské univerzity uvádí nedostatky západní medicíny a připomíná nutnost hledat nápravu ve filozofické a sociální sféře: "Délka života se téměř nezměnila a proti tak rozšířeným chorobám, jako je zhoubné bujení a kardiovaskulární choroby, nejsou stále účinné léky. Základním příčinám nemocí způsobených vlivem prostředí a zaměstnání se téměř nevěnuje pozornost a péče… Jde zřejmě o krizi zdravotní péče, jak v jejích důsledcích na zdraví, tak i v nákladech. Některé výsledky medicíny jsou neuspokojivé ne proto, že by nebyly k dispozici technické možnosti, nýbrž proto, že naše koncepční myšlení není na úrovni."

NÁVRHY ŘEŠENÍ. ZMĚNA FINANCOVÁNÍ ZDRAVOTNÍ PÉČE A LÉKOVÁ BEZPEČNOST V ČESKÉ REPUBLICE

• Významně zvýšit množství preventivních programů v primární i sekundární péči.
• Zavést přírodní postupy do systému úhrad formou preventivních programů, které se mohou významně podílet na snížení nákladů ve zdravotnictví (!).
• Benefity pro zdravotnická zařízení nabízející preventivní programy a přírodní postupy.
• Benefity pro plátce zdravotního pojištění formou slev na pojištění pro pacienty, kteří minimálně zatěžují zdravotní systém.
• Regulace registračních poplatků za distribuci léčiv v ČR. Stanovit výšku poplatku dle velikosti farmaceutické firmy, tak aby na trh mohly vstoupit také menší společnosti nabízející léčiva vyráběná z přírodních surovin (pozn. Česká republika má jedny z nejdražších registračních poplatku v celé EU).
• Zřízení laboratoře kontrolující bezpečnost léčiv a vakcín při Státním ústavu kontroly léčiv SÚKL.
• Zavést lékovou soběstačnost státu. Zajistit výrobu základních léčiv vlastněnou státem.

SLOVO NA ZÁVĚR

Změna vždy začíná kladením radikálních otázek a její další průběh je nevyhnutelně provázen neklidem. Místo abychom dávali na svět záplaty, je potřeba jej přetvořit. Je nutno se učit kritickému myšlení, učit se uvažovat o sobě, být i k sobě kritický, avšak vědom si své individuality a jedinečnosti.
Tím se vyhneme nebezpečí, že se budeme obracet výlučně na odborníky a doufat, že vyřeší naše obtíže za nás, a to ještě bez naší účasti.
Pevně věřím, že tato útlá kniha dá podnět k revizi výše uvedených názorů a vytyčí nové perspektivy, jež pomohou definovat problematiku a navrhne některé strategické kroky ke změně systému.


1) https://www.zdravotnickydenik.cz/2017/01/je-pro-vase-zdravi-neco-zdravejsiho-nez-zdravotnictvi/
2) https://www.who.int
3) https://www.opatruj.se/dusevni-zdravi/health
4) Harriet Beinfield, Efrem Korngold: Between Haven and Earth A Guide to Chinese Medicine, Random House Publishing, New York 1992